Rodičovská rovnováha

Poslední měsíce se mi stále vrací myšlenka na rovnováhu v různých sférách a to i ve vzájemném vztahu a působení rodičovské dovolené a zaměstnání.

Moje zaměstnání

Rodičovská dovolená a péče o mé děti pro mě představuje moje současné povolání. Ano je to dovolená od zaměstnání a je to práce, kterou dělám moc ráda, naplno a s láskou. Jenže, kde je ta hranice? Je to ještě zaměstnání, když od něj nemám žádné volno? Workoholik jsem nikdy dříve nebyla, tak proč mě tahle práce do toho co nechci nutí? A nutí mě skutečně nebo to takto chci vlastně já?

A ještě jedna věc. Pro své děti chci to nejlepší, jsou to přece moje děti! A tak se jim věnuji, ale zaroveň  jsem často zapomínám na sebe. Vše je o kompromisech, rozhodnutích a rovnováze. Nemůžu trávit všechen čas se svými dětmi (i když bych moc ráda) a současně pracovat a věnovat se věcem co mě baví. Takhle přece rovnováha nefunguje.

Když jsem chodila do zaměstnání, nikdy jsem tam netrávila celé dny a večery. Jistě občas se pracovní doba prodloužila, pokud bylo nutné stihnout slíbený termín, ale zase se dala vykompenzovat jinde.

A co moje současné rodičovské “zaměstnání”? Každý má určitou pracovní dobu a po ní má nárok na odpočinek. Tak proč si já dělám ze své práce galeje? Vždyť mě pak už nebude tolik bavit, bude mě svazovat, štvát, brát energii, kterou chci přece využít úplně jinak! Tohle má do vyváženosti rozhodně daleko.

Kalkulátor preferencí

Sama jsem si na začátku rodičovské dělala vlastní kalkulaci, hledala tehdejší rovnovážnou bilanci.  Zůstat na rodičovské dovolené nebo nechat hlídat dítě a vrátit se do zaměstnání? Šlo o jednoduchý propočet. Denní odměna versus platby za jesle, na dopravu a oběd.

Získala jsem krásnou stokorunu, den strávený s dospělými kolegy na mém pracovišti prací pro mého zaměstnavatele,  využití a rozšíření mých odborných znalostí.

Tehdy jsem měla jasno. Zvolila jsem vlastní péči o mé dítě. Tady byla moje rovnováha.

Čas pro sebe a hledání rovnováhy

Jenže čas plynul a já zjistila, že jsem se plně vrhla do mé práce a zapoměla jsem myslet také na sebe, na mé potřeby, vzdělávání, sny… Trvalo dlouhé měsíce, než jsem pochopila, že workoholismu v tomto směru nebude přínosem nikomu, mě nebo mojí rodině. Nerovnovážný stav může být chvíli udržitelný, ale časem stejně někde dojde ke zhroucení.

Bylo nutné znova vyvážit preference.  Začala jsem si tedy odpovídat na otázky, co chci JÁ?

  • Budu obětavým nenahraditelným pečovatelem mých ratolestí nebo toutu práci částečně pověřím někoho jiného s odborným vzděláním?
  • Věnovat  celou rodičovskou dovolenou zcela péči o děti nebo budu pracovat?
  • Baví mě můj čas věnovat jen druhým nebo potřebuji mít čas i na sebe?
  • Investuji peníze za péči o děti a budu vydělávat?
  • Investuji peníze za péči o děti a bude se vzdělávat?

A tak jsem začala dělat postupně více věcí pro sebe, více zapojovalado péče o děti i jiné lidi a hledala své aktuální nastavení rodičovské rovnováhy.

Časové proměny

Nic se neděje samo a jednoduše, ale každá cesta, která obnovuje rovnováhu v systému, je plná radosti z nových objevů a zážitků.

Každý jedinec má svou rovnováhu nastavenou jinak.

Pouze my sami ji můžeme pro sebe najít, když ji zrovna potřebujeme.

 

A protože je to veličina v čase proměnná, za pár let ji budeme mít nastavenou ve vnímáni i prožívání této i jiných problematik úplně jinak.

 

Problematice volby délky rodičovské dovolené jsem se podrobněji věnovala v článku Rodičovská pár měsíců či 4 roky?

Co ty na to?

comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *