První waflová pohádka

Vafle, waffle, wafel, gaufre? Každý jim říká jinak, ale chutnají stejně. Já jim nejraději říkám wafle 🙂 česky to není správně, ale mě se to líbí víc než vafle, vždyť pocházejí ze západní Evropy, tak proč jim to dvojité W nedopřát. U nás momentálně zažíváme waflovou renesanci, kterou způsobila jedna malá nepatrná vteřinka.

Prvně kouknu, co říká Wiki:

Vafle je moučník z kynutého nebo nekynutého těsta, pečeného mezi dvěma železy s typickým mřížkováním, pocházející z Francie a Belgie. Podobně jako palačinky se konzumují samotné nebo polité marmeládou, čokoládovým krémem, šlehačkou apod. Základní rozdíl proti palačinkám je, že do těsta Vaflí se dává máslo a cukr. Díky tom má karamelovější chuť.

Ve vaření zásadně nedodržuji všechno, prostě si je upravuju, a tak v mých waflích prostě cukr ani jiná sladidla nejsou. Proč? Protože je nejraději konzumujem nasladko a tak není potřeba sladit těsto.

První waflovač, který jsme pořídili do společné domácnosti, byl moderní vychytaný stroj se 3 vyměnitelnými deskami – takzvaný 3v1. Toastovali jsme chvíli, waflovali dlouho a grilovali asi jen 2-3krát. Wafle jsme dělali pravidelně k nedělní dopolední snídaňové pohodě.

Ale po letech užívání praskla pružina uzávěru a waflovač nedržel zavřený. Jako moderní žena jsem si poradila přítlakem těžkého litinového hrnce. Za čas se přidalo i opotřebení kontaktního materiálu a těsto se začalo zvyšovat svou přilnavost k horkým deskám. Tak jsme vyrazili na průzkum trhu a zakoupili podobný model v novějším provedení. Ani postup přípravy přístroje a opakované “první” pečení nevyhnalo bakelitový odér při pečení. Tudy cesta nevede, umýt zabalit a vrátit!

A tak jsme přežili období bezwaflové, nahradili palačinkovým a lívancovým. Jelikož jsem nenašla na trhu produkt, který by splňoval kriteria kvalita, cena a velikost, pořídila jsem palačinkovou pánev a trávila snídani “u plotny”. Není to žádný šlágr, ale  1-2xkrát týdně, kdo by to z lásky neupekl. Takhle to u nás šlo několik měsíců.

Až jednoho dne, procházím obchoďákem s cílem zakoupit fén, volím náhodně uličky až procházím kolem grilů a waflovačů, otočím hlavu a vidím ho!

Leží tam, kouká na mě, úplně mě přivábil. Dívám se na něj nevěřícně, zkoumám, prohlížím, pomrkávám i po sousedech…. Nebudu napínat, nakonec skončil v nákupním košíku a jak se má u nás doma a my s ním, to bude zase příště vyprávět Druhá waflová pohádka.

 

 

Co ty na to?

comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *