Kdo jsem


Každý máme v životě spoustu rolí. Já jsem předně žena, máma, manželka ale také cestovatelka, kuchařka, běžkyně, fotografka, kreslička, básnířka …
Je pro mě důležité být sama sebou, cítit se dobře, věnovat se tomu co mě baví, mít práci, která mě naplňuje, moci se věnovat sportu a různým kreativním aktivitám. Dříve jsem to ale takto neměla.
Nebyla jsem v dětství zvyklá, že by někoho nějak zvlášť zajímalo, co chci dělat, jaké mam plány, jak se cítím a co potřebuju, důležité bylo, co se muselo a bylo potřeba udělat. A tak jsem se naučila své potřeby vytěsňovat a dělat více věci pro druhé a ne pro sebe. Tohle nastavení se se mnou vezlo dlouhé roky.
Pak přišly na svět moje děti, staly se středobodem mého světa a já měla zase kam před sebou utéct a skrýt se. Bylo mi dobře, cítila jsem se potřebná, přímo nenahraditelná, mami sem a mami tam, nic se beze mě neobešlo. Stala jsem se nepostradatelnou!Jak děti rostou, začala ve mně hlodat jedna neodbytná pochybovačná myšlenka. A co Ty teď? Děti Tě budou potřebovat stále méně, nejsou na Tobě závislé, může se o ně postarat někdo jiný a jim to nevadí. Ha, to jsi nahraná co?

 


Konečně jsem musela zastavit rozjetý vlak vlastního útěku. Musela jsem hodně přemýšlet o sobě, o své minulosti i současnosti, o svých plánech a touhách… Vydala jsem se objevit SVŮJ ŽIVOT. Konečně mi došlo, že ten mám jen jeden a jak ho prožiju je pouze v mojí režii. Budu jen přežívat a skrývat se nebo se podívám do zrcadla svého já?Vzpomněla jsem si na své děti, na to kolikrát mě s pláčem volaly, že mě potřebují a já tu pro ně byla. Vím, že nebudou věčně bezbranným kojencem, ale pomalu se budou osamostatňovat. Budou stále méně potřebovat moji přímou pomoc.
Ale stále budou potřebovat podporu milujícího člověka a příklad svého okolí pro objevování svého světa.
 Tím nejbližším okolím je přece jejich rodina, já jejich máma. Mám jim ukazovat ženu, která utíká před sebou schovaná za stíny minulosti, nebo jim chci ukázat skutečný život? Jak je důležité mít rád sám sebe, věřit si, dělat věci pro sebe, umět si dopřát radost, ale znát i smutek, vážit si rodiny, být někomu dobrým přítelem, umět si poradit, ale také si říct o pomoc, naslouchat druhému a umět podat pomocnou ruku…A tak už nějaký čas kvůli sobě a také svým nejbližším se snažím měnit své zažité vzorce, navždy se vypořádat s minulostí a objevit smysluplnou cestu životem. Cestu pro mě a moje děti, kde se každý den učíme společně novým věcem, překonáváme a objevujeme sami sebe, sdílíme radosti, ošetřujeme bolístky a překračujeme hranice našeho poznání.